Již týden jsem nervózní. Je sice super, že jsem se dostal mezi šestnáct vyvolených, kteří budou mít možnost na mosteckém okruhu na vlastní kůži vyzkoušet KTM X-Bow, ale na druhou stranu jsou mé zkušenosti se zadokolkami malé, raději mám přece jen předokolky, s nimiž si dovolím daleko více. Jak to tedy asi dopadne se silnou zadokolkou? Ani okruhové závodění není moje největší hobby, tíhnu spíše k rallye, na druhou stranu mostecký okruh znám již z dob své krátké závodní kariéry motocyklového závodníka a občas sem zajedu se svým Civicem Type R. Ale dost bylo vymlouvání, berme to z té lepší stránky: alespoň bude zase po nějaké době možnost vyzkoušet přilbu.
Přijíždím na okruh a začínám se trošku uklidňovat. Mám dostatek času, jdu se zaregistrovat, vyslechnu si přivítání a probereme organizační záležitosti. Když jsem již úplně v pohodě, dostávám k podpisu smlouvy, ve které se píše o řízení auta na vlastní nebezpečí a v případě jeho poškození beru na vědomí, že uhradím všechny škody. Obracím stránku a zrak mě spočine na základní ceně modelu 50 000 Eur s poznámkou o ceně testovaného modelu ve výši 60 tisíc euro. Paráda. Tak já si jdu pro přilbu a rukavice…
Procházím garáží a k závodní dráze se blížím zrovna v okamžiku, kdy po cílové rovince projíždí oranžové X-Bow následované upraveným X-Bow R.O.C. (série původně připravená pro závody Race Of Champions 2008). To už ale na sebe mou pozornost strhává v boxech vystavený krasavec. Kompozitová karoserie, závodní sedačky se čtyřbodovými pásy, na zakázku vyrobený závodní palubní počítač, multifunkční volant… Dělá to na mě dobrý dojem, a to jsem už pár závodních aut viděl. Podrobněji si prohlížím přední čtyřpístkové brzdy, kotouče nejsou zbytečně velké, vždyť tohle auto má pouhých 790 kg, kryt motoru plní současně aerodynamickou funkci. Rovná podlaha končí difuzorem, přední část vozu je také podřízena funkčnosti - tohle auto vyvíjí při dvěstěkilometrové rychlosti přítlak až 200 kg.
Přijíždí „moje“ X-Bow, nejdříve pojedu tři kola jako spolujezdec s testovacím pilotem KTM, který se podílel na vývoji tohoto vozítka, pak mi ho snad i půjčí. Už jen připoutání do toho auta je nemožné zvládnout sám, sedačky dobře padnou, ale přilba znemožňuje pohled dolů a na pásy prostě nevidím, nakonec jsem rád, že mě pomůžou organizátoři. Vyrážíme do prvního okruhu a já zažívám působivé zrychlení; stovku tento přepracovaný 240k přeplňovaný dvoulitr z Golfu GTI udělá pod čtyři sekundy při přetížení 1,5 G. To znám ze svého auta maximálně při brždění. Chvíli znejistím, něco je tu přeci jen divné, přemýšlím krátce … a mám to, marně totiž hledám výrazný turboefekt po přeřazení, pokud bych o turbu nevěděl, spíš bych sázel na kompresor. Zřejmě to má na svědomí plochý točák 310 Nm v rozmezí 2000 až 5500 otáček za minutu, motoráři odvedli dobrou práci. Pár prvních zatáček a je mi jasné, že auto funguje.
Nedokážu odhadnout, jaké přetížení vlastně vydrží, ale je to mazec. Brzdné body jsou také blíže, než jak to mám ze svého auta zažité. Využívám svých zkušeností s okruhem a závoděním, jednoduše se snažím zapamatovat, kde ten borec vedle mě začíná brzdit a jaká je pocitová rychlost průjezdu zatáček. Že to nebude tak jednoduché, si uvědomuji již v šesté zatáčce okruhu, kdy zkušební jezdec KTM při průjezdu vracákem musí poprvé výrazněji korigovat přetáčivý smyk, takže máme půl auta na trávníku. Vyměníme si pohledy a já vztyčeným palcem dávám najevo, že mi to nevadí. Ukázka pokračuje, motor je nemilosrdně vytáčen až k 8000 otáčkám. Snaží se mi ukázat limity auta, avšak já nabývám pocitu, že pokaždé, když se k limitu přiblížíme, dojde k celkem výrazné a nepředvídatelné reakci auta, spíš na plyn než na brzdy. Může za to tubomotor, nebo je to snad průvodní jev silné zadokolky? Následovalo ještě několik lehčích i větších přetáčivých smyků a nadešel čas si vyměnit místa.
Během poutání dostávám ještě poslední instrukce o multifunkčním displeji a kontrolce řazení. Seřizuji si pedály, mačkám spojku, řadím jedničku a vyrážíme. Boxovou uličkou projíždím ukázněně a na jejím konci sešlapuji plyn na podlahu. Zrychlení je opravdu famózní a příjemně mě překvapuje krok a přesnost řazení, na to, že to původně byla koncernová převodovka... Dost dobrá práce. Blíží se první zatáčka, zkouším si účinek brzdového pedálu, krok je krátký závodní, jemně progresivní a dobře odhadnutelný, zablokování kol se dostavuje až po opravdu tvrdém sešlápnutí. Projíždím první zatáčky a získávám ze stability dobrý pocit, přesto dávkuji plyn opatrně. Stále více si dovoluji, snažím se posouvat na brzdné body, které okoukal a před koncem druhého kola se rozhoduji, že pojedu naplno. Nejdříve mě překvapuje rychlost na cílové rovince, čekal bych při těchto parametrech výkonu a zrychlení víc než 200 km/h, je to jen o pár km/h více než tam jezdím s CTR. Ovlivňuje to asi i znatelné narůstání přítlaku od 160 km/h, jenž může za pomalejší akceleraci ve vysokých rychlostech. Jasně, tak nějak fungují formulové vozy.
Blížím ke konci rovinky. První brzdy po cílové rovince zvládám dobře, přesto při průjezdu pomalými zatáčkami zaslechnu „Take It Easy“. No teď se určitě nechám brzdit… Přestože poměrně slušně zvládnu celou zadní část okruhu, čímž částečně uklidním spolujezdce, dokonce se mi povede zvládnout přetáčivý smyk při výjezdu z vracáku pouhým lehkým ubráním plynu a korekcí volantu, mám pořád z auta divný pocit. Přijíždím pod „matador“ a najíždím do pravé zatáčky a lehce přidávám plyn. Přichází další přetáčivý smyk, lehce ubírám a koriguji, auto si překlápím do levé zatáčky, přidávám plyn, necítím sice žádnou výraznou reakci, ale auto drží dobře. Mám pocit, že někde tady by mohla být hranice limitu, chci se však podívat ještě kousek dál a přidávám ještě trochu plynu. V tu chvíli se trhají zadní kola a ani poměrně rychlá reakce (protože jsem čekal, co se bude dít) již nepomáhá, síly jde na zadní kola snad až nezvládnutelně mnoho. Poslední pokus - vyšlapuji spojku, ale to se už auto nezadržitelně přetáčí a já nakonec končím zadkem na trávě. Jsem trošku zaskočený. Problematické ovládání na mezi adheze mě trošku zaskočilo, pravděpodobně je dáno turbomotorem a hůře předvídatelným dávkováním výkonu na zadní kola. Ještě před zastavením pouštím spojku a mačkám brzdu, což má za následek zhasnutí motoru.
Nějakou dobu se nám nedaří motor nastartovat, ale nakonec naskočí já dojedu svoje testovací kola a přestože již na limit tak netlačím, musím ještě několikrát pokusy „kátéemka“ o přetáčivé smyky řešit. Jízda na limitu není prostě s tímto vozem jednoduchá, což mi po skončení jízdy potvrzuje i testovací jezdec. Mám trošku pošramocené sebevědomí, ale záhy zjišťuji, že všichni, co jeli opravdu rychle a k limitu se snažili přiblížit, udělali v prvních ostrých kolech také hodiny, což mě trošku uklidňuje. Hlavně, že se autu nic nestalo. Výkonu je na zadních kolech prostě tolik, že si hůře plynem ovladatelný turbomotor s autem občas dělá, co chce. To je asi ten důvod, proč používat u těchto typů aut silnější atmosférické motory, tak jak to dělá třeba Lotus, Ariel, Caterham a další automobiloví malovýrobci. Ovšem zážitek je to přesto nezapomenutelný.
Asi by bylo lepší testovat KTM v Brně, kde jsou rychlé zatáčky, v nichž by již mohl začít fungovat zvýšený aerodynamický přítlak a boční přetížení by se dostalo do neobvyklých hodnot. V Mostě tyto rychlé zatáčky chybí, přesto však byl z X-Bow cítit slušný závodní potenciál. Ačkoli jsem z auta měl smíšené pocity, nakonec se zajížděné časy za chladného počasí se sériovými pneu a základním nastavením pohybovaly mezi 1:53 a 1:55, testovací jezdec se odpoledne, za slunečného počasí na semislickách a s lepší verzí se samosvorným diferenciálem, dostal dokonce těsně pod 1:50.
Celkově KTM X-Bow hodnotím kladně, přestože bych potřeboval daleko více okruhových kol na pochopení auta, nalezení limitů a osobně bych dal přednost kvalitnímu točivému atmosférickému motoru (což je snad dnes už pouze K20A od Hondy) místo přeplňování. Prostě a jednoduše – KTM X-Bow je nekompromisní automobilové náčiní, z něhož dokáží dostat maximum jen velmi dobří řidiči s velkými zkušenostmi s jízdou na limitu se zadokolkami. Ačkoli běžně autům vytýkáme spíš jejich přílišnou uživatelskou přívětivost, v tomto případě bychom se za ni naopak přimlouvali a atmosférický motor by byl jednou z možností, jak toho dosáhnout.