9 hodin LeBrno 25.4.2013

[rotker]

6 2:33
5 2:31

[LK7R]

2:47 6tka
2:51 5tka

Jinak samozrejme gratulace k prvnimu mistu!

[dany]

Samotneho me to prekvapilo...
Jak pise Jarka normalne to dokazu na semislicku stlacit nekam k 2:30 asi kdybych na to hodne tlacil a povedlo se mi kolo, tak to bude lehce pod...
Je videt, ze to je divny okruh postradajici technicke pomale pasaze, vsechno se da jet dost rychle... takze kdyz jsem jel cely okruh na sestku a bez posilovace, dal jsem kolo lehce pod 2:41 a kdyz jsem pak chtel jedno auto pojet, tak jsem tam hodil petku a kolo slezlo dokonce lehce pod 2:38...
Takze rozdil mezi idealnim a nouzovym kolem jedenact vterin.
Proste divnej okruh...


Odesláno z mého Galaxy S3 pomocí Tapatalk 2

[Marco20VT]

Tak to jsme se s Maxxim skoro trefily. Holt mas na vysi rychlostni stupne rezervy

Odesláno z mého GT-I9300

[maxxi]

Kdy bude nějaká rozborka závodu a fotky ,rád si počtu a pokoukám

[dany]

Hned jak se k tomu kluci dostanu...

Odesláno z mého Galaxy S3 pomocí Tapatalk 2

[kaufi]

Na těch pěknej gumách jsem to válel hodinku a kousek...Řikal jsem si, že už moc nedržej.. Začal jsem na 2:35 a skončil na 2:41...

[dany]

Brněnský okruh nás přivítal v podvečer před závody krásným počasím a začínalo být již jasno, že další den bude docela teplo

Start byl oproti původnímu termínu posunut již na osmou hodinu, což nás vyhnalo z postelí již v půl šesté ráno. Po snídani jsme tedy plni dobré nálady a optimismu, za přispění slunečného počasí po dlouhé zimě, dorazili na okruh. Udělali závěrečné úpravy a kontry na autě, probrali finální strategii a na start jsem vyrazil se 7G premiérové já, neboť mě ta startovní tlačenice za prvé baví a za druhé mi byla dána důvěra po úspěšném startu s 8G loni na podzim při LeBrno II...

Auto nedoznalo žádných významných změn, jedinou neznámou byl tedy premiérový test pneu Nitto NT-01. Pneu je výrazně měkčí než Falken, takže byl předpoklad nižší výdrže, ale zato jsme se všichni těšili na časový posun dolů. V nájezdovém kole vše vypadalo dobře, takže jsem dorazil na start, kde na mě čekalo vylosované desáté startovní místo a také nekonečných 25 minut do startu ...

V zaváděcím kole jsem pochopil konečně úspěch loňského dobrého startu s 8G, kdy jsem si všiml, že vlastně hodně málo jezdců ze startovního pole umí auto před samotným startem v tomto zaváděcím kole správně ohřát a jen se smýká ze strany na stranu...

Na start tedy najíždím z desáté pozice na vnitřní straně okruhu bok po boku s dieselovým dvěstě koňovým Golfem a před sebou mám dieselovou Fábii, která provedením, vzhledem a svým zázemím v boxu vypadá, že má minimálně čtyřista koní . O to více jsem překvapen, když se sešlápnutím plného plynu na zelenou poměrně snadno překonávám oba diesely a probíjím se startovním polem. Na prvních brzdách a v první zatáčce se naplno projevuje rozdíl v zahřátí aut a pneu a postupuji až překvapivě snadno kupředu, na konci kola jsem již třetí absolutně, sice poměrně daleko za prvním okruhovým speciálem BMW a KTM X-bow, nicméně se solidním náskokem na zbytek pole...
V polovině stintu se vzpamatovává druhé KTM X-bow a dotahuje se na mě, na rovině jede díky odporu sice o chlup pomaleji, ale zase přítlačný efekt mu dovoluje v rychlých zatáčkách jet výrazně rychleji. Nemá cenu ho brzdit a pouštím ho před sebe, tím klesám na čtvrté místo. Jenže tím současně přichází další zajímavá závodní pasáž, neboť řidič KTM v každém druhém kole dostává smyk a následně většinou hodiny a protože mi nijak závratně neujíždí, musím se plně soustředit na to, abych se mu v jeho piruetách vyhnul a také si pneu nepoškodil o kameny a bordel, který zdatně rozhazuje po trati Po jednom takovém výletu zajíždí do depa a mě se uvolňuje cesta.
Celou dobu si uvědomuji, že jedu první stint a nesmím s autem nic udělat, je také důležité co nejvíce pošetřit neznámé pneu, nejedu tedy zdaleka na plno, snažím se tedy soustředit na porovnání pneu a zkouším trošku více přitlačit na auto a pneu, abych našel jejich limit. Zajedu pár rychlejších kol, ale když schválně zkouším ještě trošku přitlačit, okamžitě cítím, jak pneu začínají klouzat což vyvrcholí lehkým výletem mimo trať a je třeba tedy zvolnit, trošku zklamáním je pro mě nejrychlejší kolo 2:31, kdy jsem doufal ve výraznější posun, tento čas jsem dal i na Falkenech již se čtyřhodinovým opotřebením a to jsem na ně mohl klidně tlačit a držely. Je mi jasné, že pokud hodně přitlačím, dostanu se asi pod 2:30, ale netuším, co by to s nimi udělalo a hlavně se pak stávají nevyzpytatelné, opouštím tedy myšlenku pár ostrých kol pod 2:30 a vracím se ke svým časům 2:32 až 2:33, kdy relativně v poklidu dojíždím stint, uvidíme, snad alespoň výdrž pneu bude slušná...

Předávám auto Petrovi, který se ihned po vjezdu na dráhu dostává do slušného tempa a udržuje konzistentní časy pod 2:35, což je náš stanovený cíl. Občas i trošku více přišlápne plyn a dostává se pod 2:34. Projde i pár zajímavých soubojů a vzhledem k výborným konzistentním výkonům bez problému udržuje náskok několika kol, který postupně narůstá až na tři kola po dvou hodinách. Je nám ale jasné, že zase budeme minimálně jednou navíc tankovat a tím Clia získají přes sedm minut a tím tedy nějaká tři kola.

Petr zajíždí do depa a předává sedačku MANovi, pneu vypadají zatím že drží a je tedy možno vyrazit znovu na trať. Problémy se nám zatím vyhýbají, MAN jede také výborně a poměrně rychle se usazuje na čase okolo 2:34. Oba tedy s Petrem zaznamenávají spíše posun kupředu a vypadá to, že ty Nitta možná jen nesedí mému agresivnějšímu stylu a pokud vydrží rozumně dlouho, možná to bude nakonec posun kupředu. O to více mě pak následně při rozpravě překvapí, že jak MAN, tak ale i Petr si stěžují, že pneu hodně kloužou, občas ustřelí a mají z nich i přes o chloupek lepší čas horší pocit, tedy teď už jen kolik asi vydrží...

Na trati je mezitím Kaufi, který na nich odstartoval do čtvrtého stintu po třech a půl hodinách a i když je na nich vidět již znatelné opotřebení, je naděje, že by mohly ještě tu hoďku vydržet. Kaufi ihned nasazuje čas 2:35, což vzhledem k opotřebení vypadá dobře, jenže již po několika kolech je jasné, že se něco děje. Časy začínají lehce klesat a je jen otázkou, jak dlouho to ty pneu ještě vydrží. Tedy první drama a komplikace , neboť vzhledem k ujetému času by bylo potřeba, aby vydržely ještě do poloviny závodu, jinak je budeme muset měnit dvakrát za cenu větší ztráty. Připravujeme tedy nakonec dvě varianty, pokud nevydrží 4,5 hodiny, tak nasadíme Falkeny, ty to hravě do konce dojedou, pokud vydrží do poloviny závodu, nasadíme znovu Nitta a já pak budu muset dojet opatrně poslední stint na sjetých pneu... Pneu mají upravené tlaky a my soustředěně pozorujeme klesající časy na kolo až přes 2:40 a současně zbývající čas... Kaufi ale bojuje jako lev a nakonec přijíždí přesně v polovině závodu zajíždí do boxu na zbytku pneu, které jsou těsně před explozí .

To mě moc neuklidňuje, pohled na to co z nich zbylo a vědomí, že ty pneu vydržely tedy opravdu funkční nějaké tři, možná tři a půl hodiny, mě částečně děsí pro můj poslední stint a současně štve... Pneu tedy bohužel přes své úžasné reference na webech a svůj atraktivní vzhled nenaplnily naše očekávání a jsou pro nás všechny spíše zklamání... O to více během druhého Petrova stintu diskutujeme o tom, jak vlastně “divné” jsu ty Falkeny, vydrží 5-6hodin a přitom dokáží podávat téměř shodný výkon jako o polovinu měkčí Nitta, mě se navíc vybavují problémy i s Toyo R888 a i když Nitta se mi rozhodně líbí více, problémy jsou docela podobné... Minimálně to přehřívání... Podle kontroly záznamů o teplotách, tlaku a porovnání s geometrií mě nenapadá žádná úprava, která by jim pomohla

Petr v pohodě končí svůj stint, velmi dobře takticky zajetý a pohled na časomíru nám dává velké naděje. Do konce závodu zbývá něco přes dvě hodiny, náš náskok čítá tři kola a je velká pravděpodobnost, že zbývající počet tankování je již stejný jako u našich soupeřů. Na trati zatím bojuje MAN a ve chvíli, kdy do konce zbývají dvě hodiny to vypadá dobře a vzhledem ke stavu Nitto po první půlce závodu se dohadujeme na bezpečném dojetí do cíle... A pak to přichází...

Přímo na cílové rovince najednou projíždí náš tajpár na neutrál a evidentně se MANovi nedaří zařadit žádný rychlostní stupeň. Na konci rovinky tam přeci jen něco dá, ale je slyšet, že řadit nejde, ihned se celý box dává do pohybu, rychle se připravuje střídání pro Kaufiho a dáváme MANovi příkaz zajet do boxu...

Do auta sedá Kaufi, my s Petrasem prohlížíme motorový prostor s vidinou závodu loni na SKringu, ale olej nikde není a naše podezření padá na spojku. Opravdu spojka nespojkuje, řadíme tedy ručně pátý rychlostní stupeň, tlačíme auto aby se rozjelo a Kaufi odjíždí otestovat co se přesně děje... Po dvou kolech nám navíc oznamuje, že mu vypadává občas posilovač řízení a nedá se s autem skoro jet , do konce závodu zbývá něco přes hodinu a půl a my stahujeme tedy auto znovu do boxů. Znovu vše s Petrasem kontrolujeme a nemůžeme na nic kromě nefunkční spojky (pravděpodobně prasklý přítlačný talíř) přijít... Pouštíme tedy Kaufiho znovu na dráhu, tentokrát na tři kola, mezi kterými se já převléknu a zkusím auto dovést do cíle... Vzhledem ke všem komplikacím se s Petrasem domlouváme na preventivní odpojení posilovače, nebude sice fungovat vůbec, ale jak říkal Kaufi, občasné vypadávání je ještě více nepříjemné...

Sedám do auta, Petras odpojuje posilovač, zkouším spojku a řazení, minimálně spojka opravdu KO. Teď poslední komplikace, zvládnout sjet k pumpě natankovat a hlavně se od ní bez pomoci rozjet. Případná pomoc by totiž znamenala penalizaci a tu si již díky ztrátám během neplánovaných zastávek moc dovolit nemůžeme. Řadím tedy dvojku a na startér se pokouším rozjet, jestli to auto chytí, naštěstí ano, je tedy velká šance, že se mi to povede i na benzínce... Na benzínce se to naštěstí povedlo také, ale jak příjezd na ni, tak i cesta od ní zpět na okruh mi dává velmi jasně najevo, jak složité to bude bez posilovače na takto širokých pneu a tvrdou špérou těžké ... Vjíždím na okruh a s částečnou úlevou zjišťuji, že to opravdu bude asi jen spojka, neboť bez sešlápnutí spojky, ale se srovnáním otáček motoru se mi celkem slušně daří zařadit jiné rychlosti, převodovka bude tedy asi OK, ale bez spojky se hoďku a půl řadit nedá, no nic, zkusíme dát prostě šestku a kroužit bez řazení, abych se mohl soustředit jen řízení bez posilovače (což jednou rukou opravdu nejde) a uvidíme...

První kola se peru s řízením, respektive volant si se mnou dělá co chce a zkouším, co si budu moci dovolit... V těchto prvních kolech mám občas i dojem, že to prostě nedám, je to hodně komplikované... Náskok není velký... Jenže jak tak najednou koukám na čas prvního celého kola, překvapuje mě 2:49.54, cože? V tu chvíli mě hlavou probíhá výpočet, že naše konkurence jezdila časy spíš 2:40 – 2:45, což když trošku zrychlím bych měl dát také, že by ještě nebylo všechno ztraceno a dalo se to první místo udržet???

Zakousnu se jako buldok a začínám v té nevýhodě vidět spíš výzvu... Najednou se mi již neřídí tak těžce, s optimizmem jde všechno lépe, auto vlastně nefunguje nijak špatně až na ty výjezdy z pomalejších zatáček, kdy na šestku od 100km/h to opravdu není moc rychlé. Časy jdou rychle dolů a již po pár kolech jsem pod 2:45. To v dálce před sebou ale zahlédnu jedno ze závodních vozů Clio a říkám si, což ho takhle jen na šestku a bez posilovače předjet ? Zkouším ještě více optimalizovat situaci, časy tlačím až na hranici 2:41 a najednou to Clio dojíždím, jenže...

Jedna věc je dojet a jedna předjet, začíná mě to ale opravdu bavit , jsem výrazně rychlejší v technických pasážích kde mě Clio hodně brzdí, ale zase na výjezdech a všech rovinkách mi logicky ujíždí, časy jsou zpět nad 2:45 a já několik kol přemýšlím, jak ho předjet, tohle mě opravdu baví, tohle jsou závody... Možná tomu řidiči přijde občas divné proč neřadím, když jindy je na rovinkách díky výrazně vyšší rychlosti přeskakujeme, ale pustit mě rozhodně nechce, což se mi líbí ještě víc ... Nakonec po rozboru situace padá jasný cíl, musím ho předjet před technickou pasáží, protože jinak mě na rovině zase vezme zpět, volba tedy padá na brzdy před zatáčkou před stadionem, je po dvou rovinkách, kdy se na Clio dotahuji a navíc první zatáčka po cílovce se dá projet rychleji a zrychlení je tedy lepší...
V prvním kole se mi to nedaří, protože Clio mě v první zatáčce po cílovce hodně brzdí, tím mi klesá rychlost a do mé vyhlédnuté zatáčky ho díky kratší rovince nedojedu včas. Takže v dalším kole si schválně nechávám na cílovce větší odstup a soustředím se jen na co nejrychlejší průjezd první nekonečnou zatáčkou, daří se mi zvolit rychlost i stopu a na výjezdu z této zatáčky jsem již na vnitřku na úrovni Clia, to mi sice na rovince postupně ujíždí, ale najíždím na vnitřek a využívám neskutečných brzd a i když trošku na poslední chvíli, ale podaří se mi před Clio dostat. Je mi jasné, že to nečekal, bude tedy rozhozený, na stadion vjíždím s malým náskokem, okamžitě zaujímám defenzivní stopu a podaří se mi Clio udržet za sebou. V technické pasáži získávám dostatečný náskok a po pár kolech s časy lehce nad 2:42 mu mizím z dohledu.

Ale ani to není vše. Auto, které jelo na druhém místě za námi, další Clio, jede o poznání lépe a přibližuje se mi, dotáhl se na mě díky souboji s minulým Cliem a asi i on přemýšlí, proč vůbec neřadím , celkem bez problémů se přede mě dostává , zkouším tedy vysílačkou zjistit, jestli máme stále náskok, nebo jsme přišli tímto předjetím o první místo... Do konce závodu zbývá asi 12 minut a já zjišťuji, že díky problémům někdo při poslední výměně otočil hlasitost na max, takže boxové zdi vůbec nerozumím, ale ani oni mě. Vidím i to, že mi ale Clio nijak výrazně neujíždí, jsme 10 minut od cíle... Rozhoduji se, že si zazávodím, řadím místo šestky pětku a hned na další rovince zjišťuji, že to velký rozdíl. Na rovinkách se dostávám na 8500rpm, což jde, a jsem tedy rozhodnut jít Cliu po krku
Po jednom rychlém kole ho dotahuji a během dalšího kola se mi ho dokonce podaří předjet, na pětku to není takové trápení a díky šetření nejsou pneu v tak žalostném stavu jako u Kaufiho po půlce. Zajíždím tedy ještě dvě kola 2:38 a mizím mu z dohledu, projíždím cílem a následně zjišťuji, že na prvním místě s náskokem čtyř kol, ale zazávodil jsem si ukrutně dobře s handicapem mě to opravdu bavilo a užil jsem si to...

Tentokrát to vítězství bylo opravdu zasloužené a je třeba poděkovat všem jezdcům, ale i celému teamu za super práci...

[jarka]

Pecka, jako bych v tom závoďáku seděl. Chudáci Clia, takhle dostat 4 kola .

[Marco20VT]

Tak to asi taky prestanu radit. Za takove casy bych byl rad. Dobra prace panove - klobouk dolu.

Odesláno z mého GT-I9300