TypeR ...

Celé léto jsem měl tolik práce s novým servisem, že jsem se pořádně nedostal ani ke shrnutí závodů 24h LeSKring a 6h LeMost. Pokusím se to tedy teď napravit komplexně a spojit to s kompletním shrnutím celé sezóny i výhledem na příští rok...



Po vítězném Brně viewtopic.php?p=7090#p7090 nás čekal závod 24h LeSKring, byla to výzva, jeden z prvních 24-hodinových závodů u nás, ale bohužel již pár týdnů před závodem se nám to začalo komplikovat...



Nejprve byl problém s autem, který jsme obratem vyřešili, pak se dokonce podařilo sehnat do teamu dva další piloty, ale týden před termínem vše vyvrcholilo tím, že si to na poslední chvíli oba další jezdci rozmysleli. No a 24h závod se sice dá jet ve 3-4 lidech, ale bylo by to ohromné maso, neboť tím že se o auto i starám bych se pravděpodobně za 24h ani trošku nevyspal... Po několika úvahách bylo rozhodnuto, že buď tam pojedeme jen na 12h závod (ten se ale nepočítá do celkových bodů), nebo pojedeme večer a na noc auto odstavíme s tím, že něco dojedeme ještě druhý den dopoledne, nebo že nepojedeme vůbec... Nakonec padlo definitivní rozhodnutí závod odpískat, což nás definitivně vyřadilo o boje v celkovém umístění...



Čekání na závody v Mostě jsme si ještě zkrátili testem na LausitzRingu v rámci vytrvalostních závodů seriálu CarboniaCup no a najednou tu byl konec prázdnin a závody 6h LeMost...
Závody v Mostě jsou vždy otázkou prestiže, bereme ho jako okruh domácí, no a všichni si již konečně chtěli zajet čas pod dvě minuty . Takže o motivaci jsme neměli strach, ačkoli po vynechaném závodě bylo jasné, že do celkového pořadí sezóny můžeme promluvit jen obtížně, 5 posádek jede pravidelně celý seriál a při bodování 16-13-11-10-9-8-7-6-5-4-3-2-1 je neúčast v jednom závodě nedostižná ztráta...



Na Mostecký okruh vtrhl jako vítr Kaufi, který si také vyzkoušel start a zvládl ho výborně. Během pár kol si vybudoval slušný náskok, ale pak mu přestalo fungovat ABS (bože jak rád bych se ho zbavil ) a po cílové rovince probrzdil. Na trati se udržel, ale do boxu nám přivezl pneu, které měly projeté plošky až na hranici sjetí jinak téměř netknutého Falkenu , čímž samo víceméně skončila možnost 100% využití vlastností pneu. No alespoň víme, že to brzdí dobře
ABS se vypojilo, což bohužel není stejné jako když se vymontuje, ale i přesto po pár pomalejších kolech bylo vidět, že se Kaufi začíná s autem znovu kamarádit. Časy šly dolů a Kaufiho nejrychlejší kolo se zastavilo na čase 2:00.22 , což sice nebylo pod dvě minuty, ale zase to bylo zajeté bez jakékoli podpory elektroniky, tedy jen schopnostmi pilota a i přes to všechno to bylo Kaufiho nejrychlejší kolo s tímto autem. Teoretický čas složený z mezičasů se pod dvě minuty dostal a byl lehce nad 1:59.50
Pneu nebylo sice v optimální formě, ale i přesto si v následujích stintech kluci zajeli svá nejrychlejší kola s tímto autem i bez podpory elektroniky, jak Man s 2:00.90 tak i Petr s 2:00.75 zajeli slušně a jejich ideální kola z mezičasů byla pár setin pod dvě minuty...
Na poslední stint v Mostě vyjíždím pravidelně já na pneu, které za sebou mají již 5hodin závodů, tentokrát byla jejich kvalita ještě poznamenána probržděním v první hodině závodu, nicméně mě obecně auto bez elektroniky vyhovuje a po pár kolech mi bylo jasné to, co říkám stále, na suché vozovce Vás ABS jen okrádá o brzdný účinek, mohl jsem brzdit o chlup později a i když auto opravdu nedrželo, klouzalo ze strany na stranu, celkem stabilně jsem jezdil časy kolem dvou minut, nejlepší čas 1:59.37 , ale bohužel v těch třech kolech co jsem zkusil trošku přitopit, mě vždy někdo přibrzdil, takže tento čas neodpovídá skutečnosti, což dokazuje ideální čas z mezičasů pár setin pod 1:58.50 , ale prostě bylo nutné lehce polevit, aby pneu přežilo do cíle, kde jsem následně zjistil, že na několika místech již koukalo plátno .
Jenže pohoda v teamu, bezproblémové pitstopy a souboj pilotů samo se sebou nakonec přineslo ovoce a i přes počáteční zdržení v boxu při chybě ABS se nám podařilo všechny předjet a podruhé v sezóně zvítězit ve třídě...



Druhé vítězství v sezóně a skutečnost, že na SKringu zvítězila v naší třídě posádka Hondy ITR, která první Brno ani teď Most a tím jen obrala naše soupeře o body, nás trošku vrátila do boje o celkové umístění v sezóně, protože se bodové zisky hodně vyrovnaly a pokud bychom v Brně dojeli první a druhý se třetím si prohodili místa, mohlo se stát, že by na prvním místě byly tři posádky se 48 body no a my bychom díky většímu počtu vítězství brali první místo a oni se dělili o druhé...
1. Car Zone ... 37bodů (13-11-13)
2. Kumiega I ... 35 bodů (11-13-11)
3. MY ... 32 bodů (16-0-16)
4. Kumiega II ... 30 bodů (10-10-10)
psal jsem to již několikrát, naše auto je bezkonkurenčně nejrychlejší, většinou naše nejrychlejší kolo je o 5s rychlejší, než druhého v pořadí a třeba o 10s než kolo Car Zone, ale oni to jedou správně vytrvalostně – velké nádrže a delší stinty, což nás prostě tak nebaví a riskujeme, ale tím prostě závodíme celý závod a zastávky navíc musíme najet na závodní dráze



Takže hurá do Brna... O nic nešlo, ale mohli jsme být první, což nebylo jen v našich silách, mohli jsme být druzí pokud vyhrajeme, ale také jsme mohli skončit čtvrtí, pokud to dopadne špatně...



Již ráno dávalo tušit, že to rozhodně nebude jednoduché. Mlha byla taková, že by se dala krájet a již kolem osmé bylo jasné, že se v devět neodstartuje... Start se posunul nejdříve na 9.30 a následně na 10.00. Bylo jasné, že v deset hodin se to odstartuje tak jako tak, neboť jinak by již nebylo jednoduché dokončit celé osmihodinové závody, takže start proběhl tak, že se začalo kroužit za safety carem. Po třiceti minutách se vedení rozhodlo pro zajetí SC, mlha byla stále dost hustá, trať oslizlá a zrádná díky proměnlivým podmínkám, jenže takové podmínky prostě miluju ...



První kolo po startu jsem si neskutečně užil, auta klouzala, jezdci se báli a na konci kola jsem byl již šestý absolutně, jenže v první zatáčce se roztočilo BMW Z4 DTM a vedení znovu vyslalo na trať SC. Při jízdě za SC jsem začal pozorovat nějaké změny ve zvuku řazení a snažil se uklidnit, že se mi to snad jen zdá...
Po restartu jsem se okamžitě začal probíjet kupředu, odnesl to jeden Caterham a nějaká “placka” . Jenže moje eufórie trvala pouze tři kola, na cílové rovince po zařazení šestky auto najednou ztratilo výkon, ucítil jsem olej a mě hlavou bleskl “problém s motorem”. Auto jsem co nejdříve odstavil a nechal se odtáhnout do boxu a tam jsme ho s Petrasem prohlédli. Nakonec se ukázalo, že motor je OK, ale problém je v zadřeném ložisku hlavní hřídele převodovky, což vedlo k prasknutí obalu a posunutí hřídele do polohy, kde se to o něco blokuje, takže možnost pokračovat byla nemožná...



Smutně jsme pak již jen pozorovali, jak ostatní závodí a vydali se balit a na cestu domů, neboť šance na celkové umístění do třetího místa byli již jen teoretické...



Večer jsem se spojil s vedením závodu a zjistil, že nakonec se situace vyvinula tak, že jsme skončili na třetím místě celkově díky dvěma vítězstvím se stejným počtem bodů jako čtvrtý v pořadí, takže to zase nedopadlo úplně marně, ale každopádně to mrzí, hlavně když jsme si ani nezazávodili...



Co bude přesně příští rok zatím nevím. Pokud to půjde, pojedeme seriál dál s CTR 7G race, rýsuje se teoreticky i tým pro druhé CTR 8G race a navíc bych chtěl již na jaře začít testovat K1 Attack GT4 race a třeba s ním nějaký vytrvalák také odjet. Ale u K1 se jedná o kompletní stavbu s naprosto novým trubkovým rámem a naprosto jinými komponentami, takže můžou nastat ještě nepředvídatelné komplikace, ale pokud by se podařilo projekt oživit rok po nákresech (s projektováním se začalo letos v březnu) byl by to pro tak malý team jako jsem já s Lutherem docela úspěch... viewtopic.php?f=3&t=726


A zde jedno slide show z testu na Lausizingu ... http://www.youtube.com/watch?v=Bm9iXYj-660